Nejsem si jistá

jestli je problém jen v platech.

Starali jsme se o naši babičku s Alzheimerem. Zapojení jsme byli všichni - já, manžel, děti, na babičku pořád někdo dohlížel, snažili jsme jí udržet v realitě. I sledování televize s babí bylo prací, snad jen u pohádek nepotřebovala pomoc s udržením pozornosti.

Vytížila nás všechny, takže to vlastně byla 1 babička se 4 pečovateli, pravda, v různých "směnách", takže v podstatě měla "svého" člověka 24 hodin denně. To se asi v žádném ústavu nezadaří, aby měl každý klient svého pečovatele.

Vím, že to nejde ani doma pokaždé takhle zařídit, další je, na jak dlouho to má být. Otázku, jestli to ještě jsme schopní vydržet, naše babi vyřešila po roce za nás.

Je to složité.

Re: Nejsem si jistá

Souhlasím s Vámi, není problém jen v platech. Model 1 klient - 1 pečovatel je "to ono", bohužel se to nedaří, v ústavech je to za stávající situace samozřejmě nemožné. Vy jste ale popsala situaci, která by měla být ta ideální - tj. stará se rodina a aby se nezbláznila, dostává podporu profesionálních služeb - tj. respitní služby, abyste si všichni odpočinuli, terénní služby pečovatelek, zkrátka zkombinovat pomoc rodiny s pomocí profesionálů tak, aby babička mohla zůstat doma (tj. stát nebude vydávat peníze na její péči v ústavu a podpoří jen terénky, aby za ní a za vámi jezdily) a vy to přežili ve zdraví...nepochybuji ale o tom, jak je to náročné, pro rodinu, sama jsem to zažila a děda to také nakonec vyřešil za nás :( 

Tady asi není co dodat...

píšete to dobře. Aspoň podle mě.